Dopolední pinec
Dopoledne jsme dohráli turnaj v ping pongu. Deštiné počasí k tomu vybízelo a na déšť jsme pinec schovávali. Hrálo se ve dvojicích po barvách a sestavy nominovali kapitáni družstev. Předpověď slibovala na celý den proměnlivo a tak jsme na odpoledne připravili další program pod střechou.
Turnaj v Basketu
Na táboře jsou s námi na soustředění basketbalistky z Blanska. (Více se o nich dozvíte na samostatném odkazu.) Každý den chodí trénovat do lesa i do tělocvičny do Sněžného. Občas máme spolu společný program, hlavně večer. Když jsme hráli basket na přišti v táboře, trochu nás okoukly a přišly s návrhem, zahrát si proti sobě. Pro ně je takový zápas vítaným zpestřením a pro nás zase příležitost podívat se, jak se to dělá, když se to umí. Tělocvična je trochu malá, ale to je jen dobře, protože za nás hráli i prvňáci a ti by to neuběhali. Kromě malých cvrčků jsme ale měli i čtrnáctileté latany, od kterých jsme očekávali hlavní údernou sílu proti sehraným baskeťačkám. Holky z Balanska byly rozdělené na červené a modré družstvo, přeloženo to znamenalo na mladší a starší. Naše Markéta a Martin je převyšovali o hlavu a ostatní taky nebyli zrovna outsideři od pohledu. Nasadili jsme do základu to nejlepší, co jsme měli a ještě jsme se pokusili o teoreticko - taktickou přípravu. Baskeťačky nasadily ostrou osobku, my jsme zvolili raději zónovou obranu, protože nic jiného stejně neumíme. Přes vysoké sebevědomí a odhodlání Martinovo byl začátek utkání pro nás naprosto zdrcující. Děvčata v bílém si uměla přihrávat, kombinovat, zakončovat a ještě se radovat z každého koše. Už jejich nástup na hřiště a sehraný pozdrav s dupáním do palubky vyděsil Markétu tak, že skoro nechtěla nastoupit. Ona se ale stydí vždycky a nakonec hrála dobře. Trenérky na holkách sice pořád viděly nějaké blechy, ale první čtvrtinu nás zcela smetly. Ondra Kubíček to komentoval jako že "co se těm trenérkám ještě nelíbí, vždyť už líp ani hrát nemůžou". Ve druhé půlce jsme se trochu chytili a badskeťačky taky nasadily hráčky z druhé poloviny týmu, takže se síly skoro vyrovnaly. I tak jsme ale krutě prohráli 11:42.
Ve druhém zápase nastoupila nejmadší děvčátka z basketu a předváděla skoro to stejné, jako modrý tým. Jen vzrůstem byla trochu menší. Maťo na střídačce prožíval hotové peklo, protože nebyl z důvodu velkého věkového rozdílu nasazený a přitom se tak těšil, že vyhraje aspoň nad malými dětmi, když mu to proti větším dětem nešlo. Ve druhé půlce jsme ho ale po domluvě s trenérkami pustili na plac, protože to bylo stejně jedno. Malé holky hrály stejně dobře, jako ty větší a málo kdy nás pustily ke koši. Od nás si zahráli všichni a dokonce i Bohuš dal koš, když vybojoval dvě šestky a jednu krásně proměnil. Byla to taky jediná šestka, kterou jsme trefili. Velkým překvapením našeho týmu byl Jirka Čupr, který byl velkou oporou a dokázal se prosadit ve všech situacích. Kdyby si ten truhlík vzal na hru místo sandálů tenisky, mohl hrát ještě líp.
|
|
|
Divadlo
Na večer jsme si secvičili divadlo, které hsme sehráli baskeťačkám a ony zase to svoje nám. Oba kusy vznikly v poledním klidu a na krátký čas přípravy byly až nečekaně výpravné. My jsme hráli "Perníkovou chaloupku", trochu přepracovanou na dnešní poměry. Třeba to od nás vezmě Drop-in. Baskeťačky měly zase hru "O kůzlátkách" s kulisami a zdařilími převleky. První hra proběhla v klidu a s velkým úspěchem, druhou narušil přílet tří sršňů. které nalákalo světlo. Vyhnali jsme je ven a pokračovali dál, ale po skončení jsme museli zasáhnout Biolitem proti dalším čtyřem. Nikdo ale nepřišel k úhoně a vše dobře dopadlo. Druhý den jsme objevili hnízdo blízko jídelny, které správce Laďa zneškodnil.
 |
|
|
